Domácí drůbež dělíme na vodní drůbež a drůbež hrabavou. Zoologicky patří hrabavá drůbež do řádu hrabaví, latinsky Galliformes.
Mezi hrabavou drůbež patří slepice (kur domácí), krocani, perličky, křepelky, koroptve, orebice, bažanti a pávi, do řádu hrabavých však patří i další ptáci (např. taboni nebo hokovití).
Nejmenším zástupcem hrabavé drůbeže je křepelka, největším pak krocan.
Celý řád hrabavých má z ptáků pro člověka největší význam. Už z dávných věků mu pomáhá zajišťovat obživu. Chováme je pro maso a vejce, lovíme pro maso i zábavu. Zdobí naše zahrady a to nejen pávi. Člověk naopak tyto ptáky pomohl rozšířit. V Americe a Austrálii vysadil do volné přírody bažanty. Původní americký krocan se dnes chová celosvětově, stejně tak ze slepice se stal téměř všudypřítomný druh.
Typické znaky hrabavé drůbeže
Představitelé hrabavé drůbeže mají vole, silný svalnatý žaludek, dlouhá slepá střeva, silný, krátký, rovný nebo mírně zahnutý zobák. Jsou to všežravci, živí se většinou semeny, méně pak zelenými částmi rostlin a plody, hmyzem a jeho larvami. Rodiče svá mláďata nekrmí. Ty jsou po opuštění hnízda velmi samostatná a živí se sama.
Jejich nohy bývají uzpůsobené k hrabání, jsou silné s tupými drápy, samci mívají často na běháku ostruhu.
Protože obvykle žijí na suchých místech, nekoupou se, neplavou, ale často se popelí.
Mají tuhé peří, nemají prachové peří. Opeření vyměňují většinou 1x ročně a to postupně, aby neztratili schopnost létat. Většina druhů se vyznačuje velkou pohlavní dvojtvárnosatí. Někteří mají vyvinuté masité hřebeny na hlavách nebo barevné laloky po stranách tváře, jiní mají neopeřené hlavy.
Obvykle má kohout více slepic (jsou polygamní), jen několik málo druhů žije v párech (např. koroptev). U polygamních druhů se o stavbu hnízda, sezení na vejcích a péči o potomstvo stará jen slepice.
Na webu Drubežář.com je rubrika Hrabavá drůbež.